Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola 23

 

Chacham Sima Babovič přijel ze své usedlosti do Evpatorie na svátek Stánků (Sukot), a ihned k sobě pozval Josefa Šelomo Luckého, svého syna, věhlasného učence Aben Jašara a mě.
 
Po přečtení dopisu od gubernátora nás seznámil s výše zmíněnými šesti otázkami, předal nám dopis a nařídil nám jménem gubernátora vypracovat na tyto otázky uspokojivé odpovědi.
My jsme chachamovi jednohlasně odpověděli, že nejsme schopni odpovědět na všechny otázky, ale pouze na některé z nich, neboť nemáme k dispozici díla starověkých karaimských spisovatelů, většina kterých byla zničena v dobách velkých nepokojů.
 
chachamovi byli mimo jiné pozváni spolu s námi i gevirové a ostatní ctihodní členové komunity.
Jeden z nich, Ilja Babovič, člověk to velmi popudlivý, poté co uslyšel naší odpověď, naštvaně vykřikl: jak si můžete říkat učenci, když nejste schopni odpovědět na předložené otázky?!
 
Aben Jašar tehdy řekl: Položené otázky jsou velmi závažné a jsou obdobou těch, které nám v minulosti položil maršál Marmont a na které jsme nebyli schopni odpovědět.
 
Nesmíme zapomenout na skutečnost, že maršál, poté co uslyšel naší odpověď na jednu z otázek a shledal tuto odpověď jako nevydařenou, pousmál se a nejspíš na nás začal pohlížet jako lidi uvádějící ho v omyl, a my jsme tehdy pocítili hluboký pocit hanby.
 
Což teprve, kdybychom dali nevyhovující odpověď na položené otázky, stali bychom se objektem zesměšňování a namísto blahořečení bychom si zasloužili odsouzení, neboť by o nás říkali: karaimští učenci se nám vysmívají.
 
Chacham nám pak pokorně řekl: Nemůžeme odepřít odpověď carskému úředníkovi. Dané otázky položil gubernátorovi hrabě Voroncov, prezident Oděské Společnosti pro historii a památky. Hrabě tyto otázky položil na přání velkoknížete careviče Alexandra Nikolajeviče, nejdůležitějšího patrona Společnosti. Jedná se o velmi závažnou věc, a my jsme povinni splnit požadavky velmožů, v jejichž čele stojí samotný carevič.
 
Tak pravil chacham.